PŘÍRODA VALAŠSKA

Paleontologie

Úvod

Z paleontologického hlediska patří okres Vsetín spíše k méně prozkoumaným oblastem Čech a Moravy, ale současně i k velmi zajímavým a relativně bohatým na nálezy fosilií. Část zde popsaných lokalit má spíše charakter jednotlivých nálezů. Většina lokalit, včetně těch nejvýznamnějších, je dnes téměř nebo zcela nepřístupná, nicméně v průběhu doby poskytovaly množství zajímavého a bohatého paleontologického materiálu. Některé z těchto lokalit byly již dostatečně prozkoumány a odborně zpracovány (např. Kelč, Vigantice, Uzgruň, Randúsky, Skalička a Trojanovice), jiné jsou v současnosti objevovány nebo znovuobjevovány a zkoumány v závislosti na výskytu nových umělých i přirozených odkryvů v magurském a vnějším flyši, v celém území převážně překrytém kvartérními sedimenty. Další nové lokality, hlášené v poslední době hlavně z jižní a jihovýchodní části okresu, čeká teprve prozkoumání a určení nálezů, proto zatím nebudou v tomto přehledu zastoupeny.

Přesto, že území okresu Vsetín je budováno převážně horninami relativně krátké geologické epochy (křída až paleogén), zastihují paleontologické lokality v území všechny geologické éry, od paleozoika (snad i prekambria) až po kenozoikum. Tento paradox způsobila existence těles karbonu, jury a spodní křídy ve vnějším flyši (lokality Choryně, Skalička, Jasenice, Vigantice) a přítomnost úlomkovitého a zejména valounového sedimentačního materiálu (devonského, karbonského, jurského a křídového) ve slepencích slezské a podslezsko - ždanické jednotky vnějšího flyše (lokality Randúsky, Choryně, Bystřička, Vidče). Čtvrtohorní neboli kvartérní pokryvy území (říční štěrky a hlíny pleistocenního stáří) poskytly vzácně též fosilie čtvrtohorních savců (mamuta z lokality ve Vsetíně, medvěda jeskynního a nosorožce srstnatého z lokalit u Valašského Meziříčí a Kelče).

Ze zoopaleontologického hlediska reprezentují lokality v okrese Vsetín tyto taxony fosilních živočichů:

Prvoci (Protozoa): dírkovci, mřížovci, nálevníci

Živočišné houby (Porifera): houby

Láčkovci (Coelenterata): korálnatci

Mnohoštětinatci (Polychaeta)

Mechovky (Bryozoa)

Ramenonožci (Brachiopoda)

Měkkýši (Mollusca): mlži, břichonožci, hlavonožci

Členovci (Arthropoda): rakovci, hmyz

Ostnokožci (Echinodermata): lilijice, ježovky, hvězdice, hadice

Strunatci (Chordata): paryby, ryby, ptáci, savci

Fytopaleontologický systém je v území zastoupen těmito taxony:

Rostliny výtrusné - kapraďorosty (Pteridophyta):

plavuňovité (Lycopsida), přesličkovité (Equisetopsida), kapradinovité (Pteridopsida)

Rostliny nahosemenné: kapraďorosty (Pteridospermopsida), kordaity (Cordaitopsida), jehličnany (Pinopsida), jinany (Gingkopsida)

Rostliny krytosemenné: šácholánovité

K poznání paleofauny a paleoflóry okresu Vsetín a tím i k obohacení systematické paleontologie přispělo mnoho významných osobností. Již ve druhé polovině minulého století objevil amonitovou faunu spodní křídy v těšínsko-hradišťském souvrství při těžbě pelosideritových železných rud ředitel dolů L. Hohenegger (1861) a do své práce „Geologie von Oberschlesien" ji zahrnul i F. Roemer (1870). Systematicky ji zpracoval V. Uhlig (1883). Flóru karbonského útržku u Choryně popsal D. Štúr již v r. 1885. Jurskou faunu z tithonských vápenců od Skaličky popsal v letech 1902 - 1905 M. Remeš. Paleogenní ryby menilitových vrstev podslezské jednotky z okolí Kelče zkoumal rovněž již v minulém století A. Rzehak a v 60. a 70. letech ji souborně zpracoval V. Kalabis (1974 - 1975). Významnou práci k poznání fauny svrchní křídy a paleogénu magurského flyše vykonal nedávno zemřelý M. Plička, který se zde zabýval zejména fosilními stopami a několik nových v okrese objevil a popsal. Novými nálezy spodnokřídové amonitové fauny těšínsko-hradišťského souvrství se systematicky od 60. let zabýval Z. Vašíček a k jejich znovuobjevení v současnosti přispěl i F. Šulgan. Na zpracování nových nálezů se podíleli R. Gregorová, E. Purkyňová, L. Švábenická, M. Bubík, V. Pesl, R. Prokop a další. Za všechny sběratele i nálezce fosilií z oblasti, kteří přispěli k objevení lokalit na Vsetínsku a k obohacení paleontologických sbírek muzeí, jmenujme alespoň Jaroslava Očenáška, ředitele školy v Kelči, který ve 40. letech vykopal a shromáždil významnou sbírku paleogenních ryb. Sbírka je v současnosti deponovaná v Moravském zemském muzeu v Brně a Okresním vlastivědném muzeu Vsetín. Opomenout nelze ani Josefa Koryčánka, ředitele školy v Pulčíně, který ve 20. letech objevil pod Pulčínskými skalami eocenní fosílie červů (bohužel nedochované), a Dr. Bohumila Peroutku, tragicky zesnulého bývalého ředitele Vlastivědného ústavu ve Vsetíně, který také přispěl k popularizaci geologie i paleontologie v regionu Valašska.

 Přehled jednotlivých lokalit

Lokality jsou pod týmiž čísly zakresleny v geologické mapě okresu Vsetín (viz barevná příloha) a některé paleontologické zajímavosti jsou uvedeny i na fotografiích.

Na konci kapitoly je připojena geochronologická tabulka s vymezením epoch zastoupených v okrese Vsetín.

Kladeruby - Bečva  (prvohory, karbon)

Severně od obce Kladeruby se v zářezech vodotečí a řeky Bečvy nacházejí balvany jílovců choryňského útržku karbonu (sušské až doubravské vrstvy karvinského souvrství) ve slezské jednotce vnějších Karpat. Jílovce, většinou rezavě limonitizované, omleté a druhotně uložené v náplavech, obsahují místy četné černošedé laminy, se zbytky proměnlivě zuhelnatělých fosilií flóry svrchního karbonu - vestfálu. Jsou to především přesličky (Calamites suckowi BGT.), kapraďorosty (Mariopteris muricata SCHL., Mariopteris acuta BGT., Neuropteris gigantea STBG., Neuropteris schlehani STUR, phenopteris frenzli STUR, Sphenopteris flexuosissima STUR) a plavuně (Stigmaria ficoides STBG.). Vzácně se zde vyskytují jinany (Psygmophyllum delvali C. et R.), kordaity (Cordaites borasiifolius C. et R.), semena kapraďosemenných (Hexagonocarpus RENAULT) a sporofyly plavuní (Lepidostrobophyllum lanceolatum L. et H.). Karbonské uhlí se u Choryně v minulém století dokonce těžilo a nalezenou fosilní flóru zpracovával D. Štúr. Z lokality určil druhy Pecopteris plumosa ARTIS, Mariopteris muricata SCHL., Sphenophyllum cuneifolium STBG., Discopteris karwinensis STUR, Diplotmena furcatum BGT., Calamites ramosus ARTIS.

Jasenice u Lešné  (druhohory, jura)

Zatopený opuštěný jámový lom v obci Lešná na jihovýchodním okraji místní části Jasenice. Nyní zvláště chráněné území, v současné době ve správě ČSOP. Pro potřeby bývalé místní vápenky byly zde dříve těženy vápence štramberského typu bašského vývoje slezské jednotky, svrchno - jurského stáří (tithovce), v době těžby poskytly organodetritické vápence množství bohaté fauny, především amonity, břichonožce (plže), mlže, ramenonožce, korály, houby, mechovky, aptychy a lilijice. Fauna organodetritických vápenců nebyla dosud podrobně paleontologicky zpracována.

Skalička u Hranic  (druhohory, jura)

Opuštěný stěnový lom, asi 1 km jihovýchodně od obce Skalička, v lese při silnici ze Skaličky do Kelče (mimo okres Vsetín). V detritických, až celistvých, bílých a pleťových vápencích štramberského typu, svrchnojurského stáří (tithón) byla nalezena fauna obdobná fauně ze Štramberka, ale druhově chudší. M. Remeš, který lokalitu zpracovával (1902, 1905), zde uvádí houby, korálnatce, červy, ramenonožce, mlže, břichonožce, amonity, belemnity a zbytky rakovců a ostnokožců (především ostny ježovek).

Vigantice  (druhohory, spodní křída)

Opuštěný lom v lese 1 km jižně od obce Vigantice, s nedostatečně odkrytými bělavými vápenci beriaského stáří (spodní křída), které představují tektonický útržek (bradlo) ve slezské jednotce. Ve vápencích se vyskytují loriky nálevníků druhu Calpionella alpina LORENZ a kalcifikované kulovité kostry radiolárií. Vedle mikrofosílií byly ojediněle nalezeny aptychy, a to druhy: Lamellaptychus beyrichi OPPEL, Punctaptychus punctatus VOLTZ a kostra belemnitů. Lokalitu v poslední době zpracovala Řeháková a kol. (1995).

Choryně   (druhohory, jura)

Výchoz v zářezu řeky Bečvy, asi 250 m východně od choryňského mostu. V jílovcích frýdlantského (podmenilitového) souvrství podslezské jednotky stáří nejvyšší křída až paleocén zde vystupuje několik metrů mocná poloha slepenců s valouny až balvany pískovců, křemene a vápenců. Valouny bělavě šedých až tmavěšedých vápenců, obsahují faunu, která je pravděpodobně jurského stáří. Byly zde nalezeni koráli, ramenonožci (Tropeothyris tychaviensis SUESS) a mlži (Chlamys sp.). Fauna z lokality nebyla dosud paleontologicky zpracována.

Bystřička - Klenov         (druhohory, jura)

Na vrcholu Klenova, na jižním okraji skaliska vystupuje několik metrů mocná poloha slepenců paleogénu račanské jednotky magurského flyše. Slepence obsahují valouny až úlomky světlešedých vápenců. Ve valounech byla nalezena převážně korálová fauna patrně jurského stáří. Ojediněle zde byli nalezeni numuliti (paleogén).

Vápencové valouny s faunou se kromě Klenova nacházejí i ve slepencích výchozu u přehradní zdi na Bystřičce a na jižním okraji vrcholu kopce Čup ve Vsetíně.

Trojanovice - Pindula   (druhohory, křída)

Asi 1 km jižně od západního okraje obce Trojanovice (leží již mimo okres Vsetín) vystupují v korytě potoka Lubina nižší části těšínsko-hradišťského souvrství v tmavošedém jílovcovém vývoji s pelosideritovými čočkami. Poblíž pelosideritových čoček zde byla v jílovcích nalezena fauna (amoniti a ryby) a vzácně flóra spodního barremu. Z amonitů zde byly určeny druhy: Partschiceras infudibulum D’ORBIGNY, Lytoceras textum VAŠÍČEK, Eulytoceras anisoptychum UHLIG, Anahamulina ex gr. subcylindrica  D’ORBIGNY, Silesites vulpes COQUAND, Holcodiscus sp.

Výše proti proudu jsou těšínsko-hradišťské vrstvy odkryty především ve dně říčky Lubina. Rovněž zde lze nalézt spodnobarremské amonity v druhově obdobném složení jako na odkryvu předchozím. Navíc zde byly nalezeny i druhy Manoloviceras saharivae MANOLOV, Barremites psilotatus UHLIG. V levobřežním přítoku Lubiny byli nalezeni též svrchnoaptští amoniti Tetragonites duvalianus (D’ORBIGNY), Acanthohoplites nolani exiquecostatus EGOIAN, Nodosohoplites moravicus VAŠÍČEK a Nodosohoplites difficilis VAŠÍČEK.

Zubří - Randúsky  (druhohory, svrchní křída)

Na kraji lesa, na severním okraji osady Randúsky místy vystupují na povrch nejsvrchnější části pískovců istebňanského souvrství godulského vývoje slezské jednotky, svrchnokřídového stáří. V šedozelených, jemnozrnných, jemně laminovaných pískovcích se zde nalézají poměrně hojné otisky orálních částí ježovek, popsaných jako Dactylodiscus beskidensis SLĄCZKA 1971. Původně byly tyto ichnofosilie považovány za otisky medúz. Až M. Plička je v r. 1984 překlasifikoval na otisky ústních částí regulárních ježovek, pravděpodobně řádu Cidaroida DUNCAN. Pličkovo zjištění, že zde jde o ježovky, potvrzuje nový nález z roku 1997 negativního otisku kulovité schránky s aborálním otvorem a se slabě zřetelnou strukturou kosterních destiček. Ojediněle se zde vyskytují i roztroušené kosterní elementy asterozoí a vzácně ichnofosilie ze skupiny Cubichnia rodu Asteriacites SCHLOTHEIM. F. Šulgan (1996) uvádí z blízkosti této lokality také nálezy amonitů ve valounech, v pískovcích pak bioglyfy, otisky mlžů, plžů a ostnů ježovek.

Lokalita je zajímavá rovněž z mineralogického hlediska. Valouny ze slepenců istebňanského souvrství poskytly v některých místech mnoho odrůd křemene, jako karneol, jaspis, chalcedon, heliotrop, pazourek apod.

Léskové - Uzgruň  (druhohory až třetihory, křída - paleogén)

Na východním okraji obce Velké Karlovice v místní části Léskové u osady Uzgruň byly ve svahu údolí nad potokem nalezeny v jemně zrnitých, vápenitých, světle šedých písčitých deskovitě odlučných jílovcích soláňského souvrství magurského flyše svrchně křídového stáří (maastricht) v roce 1972 fosilní stopy, popsané M. Pličkou a A. Němcovou jako nový druh ichnogenu Chondrites. STERNBERG -  Chondrites spiralis n.sp. Mimo ně uvádí M. Plička z okolí Léskového a Bumbálky i nálezy fosilních stop nového rodu a druhu, Paleospirographis hraběi n.g. a n.sp. (Chaetopoda, Polychaeta – mnohoštětinatci). V posledních letech byla lokalita předmětem soustavného biostratigrafického a mikropaleontologického výzkumu, který vyústil v návrh České­ho geologického ústavu na vyhlášení lokality národní přírodní památkou, pro její značnou hodnotu geologickou, paleontologickou a stratigrafickou.

V rokli bezejmenného potoka severně od osady Uzgruň ve výchozech koryta potoka a jeho břehů, ve flyšových sedimentech soláňského a belovežského souvrství račanské jednotky, tvořených převážně jílovci, méně pískovci, byl zastižen nepřerušený sedimentační sled mezi svrchní křídou (maastricht) a spodním terciérem (paleocén). Na základě analýzy nalezených mikrofosilií (dírkovci, mřížovci, vápenatý nanoplankton) zde byly zjištěny nové druhy mřížovců a dírkovců, které jsou v současnosti zpracovávány (Bubík, Bak, Švábenická, 1999). V soláňském souvrství zde byla vymezena hranice mezi maastrichtem a paleocénem. Tato hranice (křída/terciér) je studována na celém světě, například i proto, že mezi křídou a terciérem vymírali velcí ještěři – dinosauři.

Pustevny  (křída)

Asi 3 km východně od Radhoště, při silnici z Trojanovic do Prostřední Bečvy u Pusteven, v zelenavě šedých jemnozrnných deskovitých pískovcích godulských vrstev slezské jednotky karpatského flyše, svrchně křídového stáří, byly zastiženy problematické fosilní stopy popsané M. Pličkou a J. Říhou v r. 1989 jako nový druh – Radhostium carpaticum n. gen. n. sp.

Lhotka nad Bečvou  (druhohory až třetihory, křída - paleogén)

Asi 250 m jižně od okraje obce odkrývá zářez řeky Bečvy na levém břehu v délce asi 200 m a šířce 50 m, jílovce s vložkami až deskami pískovců frýdlantského (podmenilitového) souvrství podslezské jednotky (nejsvrchnější křída až paleocén). V polohách šedých pískovců i hnědošedých prachových jílovců jsou poměrně hojné ichnofosilie (bioglyfy) - stopy po lezení a pastvě, požerky, exobioglyfy Repichnia, Agrichnia a Pascichnia i endobioglyfy (Planolites). Vzácně se vyskytují dírkovci (Bathysiphon sp)., ježovky a mechovky. Lokalita nebyla dosud paleontologicky zpracována.

Pulčín - Snoh  (třetihory, paleogén)

Asi 1250 m SZ od obce Pulčín v údolí Pulčínského potoka, objevil ředitel školy J. Koryčánek v roce 1925 v pískovcích soláňských vrstev račanské jednotky magurského flyše paleocenního stáří (eocén) otisky „plazů” (Lacertilia nebo Ophidia) a „červů”, jak uvádí B. Peroutka ve Zprávách Okresního muzea ve Valašských Kloboukách (1958). Tyto fosílie, uložené v Pulčínské škole, byly později zničeny a dosud se nepodařilo nalézt ani část sběrů deponovanou před válkou v geologickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně.

Študlov  (třetihory, paleogén)

Na jižním okraji obce, ve svahu pravého břehu potoka (přítok Brumovky) vystupují v zářezech žlutohnědé pískovce a zelenavě šedé jíly a jílovce belovežského souvrství bystrické jednotky magurského flyše, paleogenního stáří (svrchní paleocén až spodní eocén). V zelenavě šedých až modravě šedých písčitých jílovcích a jílech, obsahujících koncentrované zbytky zuhelnatělé rostlinné drti až klaritu, se vyskytují převážně drobné, vzácně až několikacentimetrové hlízy oranžově a červenavě hnědě zbarvené, často zelenavě opalizující fosilní pryskyřice listnatých stromů - retinitu. Toto historické naleziště jantaru, v posledních letech opět intenzivně sběratelsky zkoumané, údajně poskytlo četné zbytky fosilního hmyzu (jako mravenců, komárů, much, dravých vosiček) a pavoukovců (Ručka a Sláma, 1997). Reprezentativní zastoupení študlovských retinitů je ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně a Slovenského národného múzea v Bratislavě.

Kelč  (třetihory, paleogén)

Při stavbě skleníku v zahradnictví Ústavu pro duševně úchylné v Kelči v roce 1942 objevil ředitel školy Jaroslav Očenášek a odborný učitel Zdeněk Nademlýnský v menilitových vrstvách podslezské jednotky faunu a flóru svrchně eocenního stáří. Lokalita je dnes zastavěná a nepřístupná. Nalezené fosilie (deponované z větší části v Okresním vlastivědném muzeu Vsetín a v Moravském zemském muzeu v Brně) pocházejí z jílovců až jílů, místy písčitých a světle slídnatých, zpravidla vápnitých až křemitých, hnědošedých, tmavohnědých, šedohnědých často bělavě šedě větrajících, místy jemně světle i tmavě laminovaných rohovcem. Jílovce obsahují převážně rybí faunu, kterou zpracoval Kalabis (1975) a flóru, zpracovanou Paulíkem (1951) a Knoblochem (1969). Autoři zde uvádějí nálezy žralokovitých ryb, kostnatých ryb (10 druhů), hmyz (ploštice), a vzácně avifaunu (otisky per). Z flóry jsou uváděny především jehličnany.

Ojedinělé fragmentární nálezy ryb jsou z okolí Kelče uváděny rovněž z kopce Strážného a z kopce Varta nad Dolními Těšicemi.

Rožnov pod Radhoštěm - Rysová hora (třetihory, paleogén)

V menilitových vrstvách paleogénu (oligocén) slezské jednotky byl nalezen fragment kostnaté ryby rodu Lepidopus. Na lokalitě se provádí další paleontologický výzkum. Nově zde byly zjištěny i ryby rodů Glossanodon, Clupea, Serranus a čeledi treskovitých. Z paryb byly nalezeny pozůstatky žralokovitých z rodu Cetorhinus.

Vidče - Hradisko  (třetihory, paleogén)

V křivských vrstvách zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny, se objevují ve flyšovém vývoji s převahou vápnitých jílovců polohy organodetritických pískovců, oligocenního až eocenního stáří. V severozápadní části vrchu Hradisko byly objeveny v organodetritických vápnitých pískovcích s hojnými úlomky schránek bezobratlých numuliti. Na lokalitě se provádí další paleontologický výzkum.

Valašské Meziříčí  (třetihory, paleogén)

Při stavbě čistírny odpadních vod nemocnice ve Valašském Meziříčí, byly v r. 1987 zastiženy v šedých
až hnědošedých dynowských slínovcích menilitového souvrství ždanicko-podslezské jednotky rybí fosilie. R. Gregorová, která fosilie uložené v Okresním vlastivědném muzeu Vsetín zpracovávala, zde z nálezů kosterních zbytků a šupin ryb určila rody Lepidopus, Clupea a Vinciquerria.

Vsetín  (čtvrtohory, pleistocén)

Při kopání základů budovy banky na Dolním náměstí ve Vsetíně byla v roce 1937 nalezena v říčních písčitoštěrkových sedimentech pleistocenního stáří stolička mamuta srstnatého (Mamuthus primigenius). Fosilie je v depozitu Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně.

Z okolí Kelče a Hrachovce u Valašského Meziříčí jsou rovněž známy nálezy kvartérních fosilií, a to mamuta srstnatého (Mamuthus primigenius), medvěda jeskynního (Ursus spelaeus) a nosorožce srstnatého (Coelodontha antiquitatis).

Liptál - Obora   (čtvrtohory, holocén)

Asi 2,5 km jižně od obce Liptál a 300 m východně od hájenky Obora, v horní části hluboké strže vystupuje na podložních flyšových vrstvách račanské jednotky (svrchní eocén - spodní oligocén), kupa pramenných vápenců holocenního stáří. Vysrážené vápence o mocnosti asi 1 m a průměru 5 m obsahují místy hojné provápnělé listy a větvičky (převážně buků) a jejich otisky. V rámci okresu Vsetín jde o doposud největší známý výskyt pramenných vápenců.

Další, avšak menší lokalita s pramenným vápencem se nachází západně od obce Hošťálková v místní části Damašek.

Radhošť  (druhohory, křída)

V roce 1958 nalezl Z. Stráník při geologickém výzkumu na jižním svahu Radhoště asi 1 km jihojihozápadně od kóty Radhoště v kamenné suti tvořené křemitovápnitými pískovci godulských vrstev slezské jednotky křídového stáří (cenoman) jádro amonita Desmoceras sp. Poněvadž godulské vrstvy jsou obecně na zkameněliny chudé, jedná se o velmi významný nález. Amonit je uložen ve sbírkách Geologického ústavu AV ČR v Praze.

Ústí  (třetihory, neogén)

Podobnou faunu můžeme v okolí nalézt rovněž v činném lomu Černotín a v lomu Hranické cementárny.

Choryně – hřiště  (druhohory až třetihory, křída - paleogén)

Přibližně 250 m západně od vedení vysokého napětí přes Bečvu vystupují v zářezu Bečvy v cca 800 m dlouhém odkryvu „tektonické brekcie” podslezské a slezské jednotky. Reprezentují je jílovce s pískovci, tektonicky postižené, provrásněné, s hojnými klastiky exotického materiálu (glaukonitické křemence, organodetritické vápence, pelokarbonáty, granitoidy, ortoruly, apod.). Valouny vápenců obsahují drobné úlomky schránek bezobratlých. Ve vložkách písčitých prachovců byly nalezeny otisky ježovek - Dactylodiscus beskidensis SLĄCZKA. Pískovcové vložky v jílovcích frýdlantského souvrství obsahují četné fosilní stopy - stopy po lezení a odpočinku, povrchové i podpovrchové požerky a doupata (Cruziana, Cosmorhaphe, Paleodictyon, Spirorhaphe, Alcionidiopsis, Chondrites aj.). Asi 500 m východně byly nalezeny ve vápnitých jílech tektonizovaných šitbořických vrstev menilitového souvrství paleogenu podslezské jednotky bloky hnědošedých laminovaných jasielských vápenců s kostrami ryb (Polyipnus sp., Clupea sp., Serranus sp., Lepidopus sp. aj.), zbytky řas a suchozemské flóry Daphnogene sp. aj.). V nejzápadnější části výchozu zde byli nalezeni v tufitické pískovcové vložce jílovců frýdlantského souvrství podslezské jednotky amoniti, rybí zuby a šupiny, ramenonožci a dírkovci. Amoniti jsou svrchnokřídového stáří. Paleontologický výzkum lokality nebyl dosud ukončen. V náplavech Bečvy zde byla nalezena i zkamenělá dřeva třetihorního stáří.

 

 
norway grants město Vsetín ČSOP

Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko